CZ – Page 30 – Ur livet

Před patnácti lety jsem stál v předsíni našeho domu v Olomouci a držel v náručí naši devítiměsíční Natálku.

Karina byla vždy přesvědčena, že dokáže důstojně snést jakoukoliv ránu osudu. Dvě desítky zcela obyčejného

V prostorném a honosném sále luxusní restaurace se mísila vůně drahých parfémů, pečeného masa a té zvláštní

Moje vydrží všechno! – zasmál se manžel před hosty a já zůstala stát se saláty v rukou a s tlukotem

Marina vůbec neměla v úmyslu se dnes zastavovat na kávu nebo na sklenici vody. Vracela se z městské polikliniky

Ten den jsem se vracel z Kauflandu a papírová taška s rohlíky a uherákem se mi roztrhla přesně ve chvíli

V neděli ráno jsem vstala v půl šesté. Dům v Říčanech ještě spal, jen starý jezevčík od sousedů štěkal

Uzel na provázku Tomáš Horák nevěřil na osud. Dvacet let seděl za pákami bagrů a buldozerů, hloubil základy

Ve středu mi volala Mája. Bylo půl dvanácté večer, venku lilo a já zrovna stála v koupelně s kartáčkem v puse.

První, co si vybavím, když se řekne dětství mojí dcery — není její obličej, ale zvuk. Ten vysoký, pisklavý