Чехія

— Synku, promiň mi to, ale mně a tatínek tvoje Oxana prostě vůbec nesedí. Přesněji řeчено, vadí nám ten

Pro kolegy jsem byla vždycky jen nenápadným „stínem“. Z těch tichých, přehlížených lidí, kteří se nikdy

— A moje auto? — Hlas Světlany se na chladném večerním balkonovém větru mírně chvěl, ale v každém zvuku

— Můj úkol?! Tedy roky vynášet zpod mámy nočníčníky, krmit ji lžičkou a nespat celé noci — to je čistě

„Ať si bydlí v té zchátralé chatrči, ale ty, mami, budeš na chatě!“— rozhodl manžel Martin.

Každá rodinná sešlost mohla být mou tchyní zkažena jediným slovem. „Špatně. Ne tak. To neumíš.

Léta slepé oběti „Asi jste si spletli číslo…“ — tato slova, pronesená klidným, avšak ledovým tónem, se

“Platba byla zamítnuta. Přejete si přiložit kartu ještě jednou?” — hlas pokladní zněl suše

— Sedíš teď? — Helenin hlas se třásl tak silně, že sotva zadržovala křik. Její prsty s křečovitou silou