Home

Чехія

— Polino, co to děláš?! Žádný tábor! Ať si sbalí věci a přijedou ke mně na zahradu pomáhat!
— Polino, co to děláš?! Žádný tábor! Ať si sbalí věci a přijedou ke mně na zahradu pomáhat!
„Tati, mami, seznamte se, tohle je Katka. Moje Katruše!“ prohlásil syn s hrdostí, která nepřipouštěla pochybnosti.
„Mami! Tati! Jsme tu!“ ozval se z chodby jasný, radostný hlas Vítka. Larisa na okamžik ztuhla a tiskla
— Ne, Vasile. Majitelkou tohoto bytu jsem já. A jen já.
— Ne, Vasile. Majitelkou tohoto bytu jsem já. A jen já. A ty tu dýcháš a spíš jen tak dlouho, dokud ti
— Marino, počkej, brzdi! O čem to mluvíš, „pobýt u tebe“?!
— Marino, počkej, brzdi! O čem to mluvíš, „pobýt u tebe“?! — Marina cítila, jak jí začalo tepat ve spáncích.
— Přiveze zítra nevěstu. Je o tři roky starší a má dítě! Ten náš hlupák je jako očarovaný. Ta městská holka ho úplně dostala!
Starý Sergej přijel na návštěvu k synovi a okamžitě poznal, že je něco v nepořádku. Snacha, Kateřina
Metodicky, jako účetní, zvážila všechna „pro“ a „proti“, pocítila, že srdce říká „ano“, a souhlasila.
Ludmila potkala Viktora, když jí bylo devětačtyřicet. A upřímně řečeno, hodně dlouho odmítala věřit
Chci jen ležet a dívat se na televizi. To je můj odpočinek.
Ticho po třiceti letech: Lze začít znovu, když je vám šedesát? S mou ženou Annou jsme prožili dlouhý
„Kam mám dát sedmdesát lidí?!“
„Kam mám dát sedmdesát lidí?!“ ječela Oxana, zatímco stála v silničním prachu a balancovala na tenkých
— Na své vrtochy si vydělávej sama. A normální jídlo mi jako zákonitá manželka zajistit musíš.
— Na své vrtochy si vydělávej sama. A normální jídlo mi jako zákonitá manželka zajistit musíš.
– Mami, bolí tě to moc?
– Mami, bolí tě to moc? – malý Matěj se přitiskl horkým čelem k matčinu rameni. Jeho oči, velké a vystrašené