„Musím jít. Zítra přijdu, pak mi povíš, jak jsi tu beze mě smutnil.“
Když se Oxana Bogdanivna vrací z práce, nikdy nečeká, že by ji někdo vítal. Ve svém luxusním bytě, kde
„Petře, zbylo nám jen pár stovek na jídlo do výplaty…“ „Ptal jsem se tě na něco?“
Když je smrt vysvobozením Ticho v bytě bylo tíživé, jako by se dalo krájet. Malá Adélka si tiše hrála
— Proč se takhle vrháte na malé dítě? Prostě jen zapomněl zaplatit. Já to za něj vyřídím.
Malý Daník stál uprostřed hlučného, neony zářícího supermarketu a v kapse své obnošené bundy křečovitě
– Holky, vy si to neumíte představit! Můj Saša, jakmile se dozvěděl, že budeme mít miminko, stal se z něj úplně jiný člověk.
– Holky, vy si to neumíte představit! Můj Saša, jakmile se dozvěděl, že budeme mít miminko, stal se z
— Dva-tři-sedm-nula-nahoru-doprava! Dva-tři-sedm-nula-nahoru-doprava! — křičel a pohupoval se na bidýlku, a ten pronikavý zvuk mi každé ráno řezal uši jako nůž.
Před měsícem jsem si vzala k sobě papouška mé babičky, Kubíka. Od té doby mě každé ráno v půl šesté budil
— „Karle, ty jsi zase nechal tu svou ženskou odjet?
— „Karle, ty jsi zase nechal tu svou ženskou odjet? Lidé v celé vesnici si už ukazují prstem, tvoje Jana
— Tedy… já mám ve svém vlastním domě spát na vyfouknuté matraci na verandě, protože vy jste se takhle domluvili ve vašem útulném chatu?!
— Tedy… já mám ve svém vlastním domě spát na vyfouknuté matraci na verandě, protože vy jste se
— Polino, co to děláš?! Žádný tábor! Ať si sbalí věci a přijedou ke mně na zahradu pomáhat!
— Polino, co to děláš?! Žádný tábor! Ať si sbalí věci a přijedou ke mně na zahradu pomáhat!
„Tati, mami, seznamte se, tohle je Katka. Moje Katruše!“ prohlásil syn s hrdostí, která nepřipouštěla pochybnosti.
„Mami! Tati! Jsme tu!“ ozval se z chodby jasný, radostný hlas Vítka. Larisa na okamžik ztuhla a tiskla
— Ne, Vasile. Majitelkou tohoto bytu jsem já. A jen já.
— Ne, Vasile. Majitelkou tohoto bytu jsem já. A jen já. A ty tu dýcháš a spíš jen tak dlouho, dokud ti